Náboženství, zvláště islám, se stalo v minulých letech jedním z nejobtížnějších témat. Současná kultura, ať na ni nahlížíme z perspektivy antropologie nebo teologie, psychologie nebo psychoanalýzy, hodnotí náboženství empirickými metodami. To je ale na jedné straně vnitřně prožívaným a prociťovaným fenoménem souvisejícím s věčnými aspekty života, na straně druhé jej mohou věřící vidět jako filozofii, racionální princip, okrajově jako mystiku. V případě islámu obtíže narůstají, pro některé muslimy a politiky je dnes spíše než náboženstvím politickou, sociologickou a ekonomickou ideologií.